(231***) Založím firmu (story using perfective verbs only)
Čauwec, jak to jde? Dneska pro tebe mám hezký příběh. Je krátký, ale plný zajímavých slov. Obsahuje 11 perfektivních sloves. Nejdřív ti přečtu příběh a potom o něm budeme společně diskutovat, co ty na to? Tak, jdeme na to! *** = 🎈🎈🎈 Je mi 15 let a jmenuju se Tomáš. Jsem ajťák – ještě nejsem profík, ale moc mě baví programování. A už vím, co chci dělat, až budu velký. Až mi bude 18, založím IT firmu. Nevím, jestli založím firmu v Česku nebo v zahraničí. Uvidím. Mezitím vystuduju školu. Až vydělám první milion, najdu si manželku. Najdu si inteligentní ženu, která mi pomůže vychovat moje děti. Společně vychováme pět dětí. Chci mít velkou rodinu. Taky budeme mít krásný velký dům. Ještě nevím, jestli koupíme nějakou ruinu a tu opravíme nebo jestli postavíme nový dům. Uvidíme podle aktuální finanční situace. No a nakonec budeme žít v klidu a míru. To je představa mého ideálního života. Tento příběh je samozřejmě fiktivní a trošku zvláštní. Ráda píšu zvláštní příběhy, haha. Nedávno jsem dokončila video kurz na téma české prefixy, kde je 10 videí a potom 10 příběhů, 10 audií a cvičení,… které všechny obsahují prefixy. Jeden příběh, jeden prefix. A každý příběh je úplně jiný. Protože když se chceme učit nové věci, je dobré mít velmi bizarní příběhy. Mozek má rád bizarní věci, že jo? Video kurz je formou 20 denní challenge, takže máme společné datum otevření skupiny. První kurz začíná oficiálně na konci listopadu. A další bude příští rok, na konci února 2022. Ale zpátky k našemu příběhu. V tomto příběhu jsem použila slovesa: založit firmu, uvidět, vystudovat školu, vydělat první milion, najít si manželku, pomoct vychovat děti, koupit ruinu, opravit ruinu, postavit nový dům,… no a to je všechno. Celý příběh je v budoucnosti, všechna slovesa jsou v budoucím čase. To znamená, že se to stane. Je jisté, že tak bude vypadat budoucnost. Tomášovi je dnes 15 let a říká, že až mu bude 18 let, založí firmu. To znamená, že za tři roky chce založit firmu. Už teď ví, že to udělá. Nemá pochybnosti. Ta firma bude existovat a basta. Proto používá slovo “založím”, protože to je perfektivní, takže má konec. Potom říká, že vystuduje školu. To znamená, že už teď ví, že tu školu dokončí. On ví, že bude mít titul, je to v jeho plánu. Takže zase, používá slovo “vystuduju”, tedy perfektivní verzi. Když naopak řeknu, že příští rok budu studovat Masarykovu univerzitu, tak nevím, jestli budu mít titul. Nevím, jestli tu školu dokončím. Jenom vím, že budu pár let chodit do školy a studovat. “Studovat” je imperfektivní sloveso. A co se teď stane, když se přesuneme do roku 2071? Tomášovi je 65 let a popisuje, jaký byl jeho život. Musím říct, že všechno, co si naplánoval, se splnilo. Všechno šlo podle plánu. Takže Tomáš říká: Je rok 2071. Když mi bylo 18, založil jsem IT firmu. Nejdřív jsem nevěděl, jestli založím firmu v Česku nebo v zahraničí. Nakonec jsem založil firmu v Česku. Mezitím jsem vystudoval školu. Když jsem vydělal první milion, našel jsem si manželku. Našel jsem si inteligentní ženu, která mi pomohla vychovat moje děti. Společně jsme vychovali pět dětí. Chtěl jsem mít velkou rodinu. Taky jsme měli krásný velký dům. Dříve jsem nevěděl, jestli koupíme nějakou ruinu a tu opravíme nebo jestli postavíme nový dům. Nakonec jsme podle naší finanční situace koupili ruinu a tu opravili. No a dnes žijeme v klidu a míru. Tak co, cítíš, že všechno, co Tomáš chtěl, se splnilo? Měl plán, že něco udělá a to taky udělal. Poslední věc, která je důležitá, ale současně velmi jednoduchá. V češtině nemáme “časovou souslednost” (to je sequence of tenses). Takže když anglicky říkáme: I didn’t know whether I would found a company in the Czechia or abroad, česky nepoužíváme “would”. Česky máme pořád klasický budoucí čas. Takže: I didn’t know whether I will found a company in the Czechia or abroad = Nevěděl jsem,