(137) REAL CZECH – Před a po revoluci 1989, rozhovor s maminkou (part 1)

V neděli je 17. listopadu.  V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. První datum je 17. listopad 1939, kdy nacisté zavřeli studenty a profesory vysokých škol do vězení nebo je poslali do koncentračních táborů. A druhé datum je 17. listopad 1989, kdy se konala legální manifestace k výročí 50 let od nacistických ataků a represí. Tu noc policie zaútočila na studenty. Vše trvalo asi měsíc. A nakonec skončil komunistický režim a začala demokracie. Obecně je pro Čechy rok 1989 důležitý – dělíme naše moderní dějiny na PŘED revolucí a PO revoluci. A já pro tebe mám speciální REAL CZECH rozhovor s mojí maminkou. Mamince je skoro 60 a moc ráda poslouchám vyprávění o tom, jak to vypadalo PŘED revolucí, když byla maminka mladá – tedy zhruba v 80. letech. A proto se s tebou dnes chci podělit o všechny tyto zajímavé informace – rozhovor má 2 části, dnes uslyšíš o cestování, o práci a o tom, jak si lidé ne/pomáhali. A příště uslyšíš o studiu na střední a na vysoké, a o tom, jaké jídlo bylo, nebo spíš nebylo, v obchodě. Nejdřív uslyšíš ten opravdový rozhovor s maminkou, a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH! Tak, jdeme to! 2:35 – REAL CZECH 10:35 – SLOW VERSION  Je něco, co se změnilo před 89 a po 89? Nějaká velká změna? Něco, co jsi pocítila ty osobně? Jako, jaký je tam rozdíl – před revolucí, po revoluci, předtím a dnes, ale pro tebe, jako pro tebe osobně. No jedna věc je, že mi bylo 25. Teď je mi skoro 60. Takže ty… přístup a k tomu, co člověk potřebuje, je úplně jinej. Ale když nám bylo těch 25, když jsme chtěli do NDR (Německé demokratické republiky), tak jsme si museli vystát frontu, abysme mohli jenom tady za kopec*. Jo, a na to… na těch… kolem těch potoků hraničních byly… byly ostnatý dráty a bylo to jenom do NDR. A tak jsme si museli vystát frontu na výjezdní doložku a… protože pas nebyl. Něco takovýho, to ne. A pak jsme mohli do toho NDR. A dycky jsme museli cestou zpátky vypisovat do takovýho formuláře – co všechno vezu. Takže napřed jsem musela napsat – když jsme jeli tam – že mám s sebou foťák a kolik mám peněz. A když jsme jeli zpátky, tak jsem musela zase napsat, že mám ten foťák a kdybych si koupila boty, tak jsem je tam musela napsat. Jenomže boty se vozit nesměly, tak jsem je tam napsat nesměla. Ty se vozily z Německa, boty! A dneska se prostě seberu a jdu pěšky přes ty… přes ten potok. Přebrodím a nic se neděje*. Naprosto jednoduchý věci. A co třeba v práci? Je nějakej rozdíl v práci? Chování lidí? Nebo platy? Nebo přístup k práci obecně? Pracovní doba? Je nějakej rozdíl dřív a dneska? Úplně ve všem! Dělníci* měli dvojnásobný platy než my. A jejich pracovní výkony, samozřejmě, nebyly nijak závratný. Ale měli dvojnásobek, co my. A bylo to v pořádku, protože on je dělník, kdežto my jsme jenom ty inženýři, který nic rukama nedělají a živí se jenom papírem, že jo. Papír, ten nic neudělá, no. A, takže to bylo normální, že mistr* měl poloviční plat nežli lidi, kterejm on velel. Tak to prostě bylo. Dokonce tehdy jedna kamarádka přišla s tím, že někdo spočítal, že když se někdo jenom vyučí* a půjde pracovat. A jeho kamarád půjde na střední školu a na vysokou, bude inženýr, tak ten inženýr si do smrti nevydělá tolik peněz, co si vydělá ten jeho kamarád, kterej se jenom vyučil, jo a, o pár let dýl pracoval. Jo, ale tak prostě ten inženýr si v životě nevydělá tolik peněz do penze jako ten jeho kamarád – dělník. Protože dělník prostě musel mít větší, vyšší plat.